Do daleké Argentiny si chtěl doletět pro dva tituly mistra světa a snil také o světovém rekordu. Nakonec se plán z větší části podařil. Boleslavský atlet vyhrál na světových hrách transplantovaných sportovců obě disciplíny, ve kterých startoval – tedy 400 i 800 metrů. Od vlastního světového rekordu ale zůstal vzdálen. Mohlo za to kromě silného větru také svalové zranění, které si způsobil čtrnáct dní před odletem.
Světové hry v Argentině ale i tak hodnotíte asi jako úspěšné, že?
Jsem samozřejmě moc rád, že se mi po dvou letech opět podařilo vyhrát na obou tratích.
Říkal jste ale, že podmínky byly na místě hodně těžké.
V Argentině je teď vlastně zimní období, takže tam byla fakt zima a navíc od pobřeží foukal velmi silný vítr. To bylo hodně nepříjemné.
Limitovalo vás ještě něco?
Bohužel čtrnáct dní před odletem jsem si poranil sval na noze a chvíli byl v ohrožení i můj odlet na hry. Při samotném závodě, mě to zase až tolik nelimitovalo, i když člověk trošku v hlavě má, že by mu to mohlo prasknout. Ale to počasí ovlivnilo závody více.
Jak se vám vůbec to zranění přihodilo?
Asi to bylo celkově únavové. Myslím, že to bylo z běhání v tretrách, asi ho budu muset v tréninku výrazně omezit.
Přesto jste ale oba závody dokázal vyhrát.
Na čtvrtce jsem šel první dvoustovku proti větru, to jsem myslel, že mě snad odvane, druhá pak po větru už byla příjemnější. Do finiše jsem šel z druhého místa a v cílové rovince jsem soupeře předběhl. Posledních dvacet metrů už jsem mohl vypustit a šetřit nohu na druhý den.
A druhý den se vám také zadařilo.
Časově to nebylo nic moc, protože se běželo hodně takticky. Tam se také rozhodovalo ve finiši, kde jsem bojoval s Íráncem, ale měl jsem navrch.
V minulosti jste běhal na hrách i štafetu, letos ne?
Letos jsme štafetu nešli, protože tam byla kolize se čtvrtkou a navíc jsem měl strach o zraněnou nohu, takže jsme se nepřihlásili.
Můžete srovnávat argentinský šampionát třeba s hrami v Austrálii, Švédsku nebo Jihoafrické republice – jaký byl ten letošní třeba po stránce organizační?
Po pravdě úplně nadšený z Argentiny nejsem. Pro ně je všechno „maňana" – nikdo tam nic nedělá a neřeší. Zase na druhou stranu musím uznat, že jim rozpis soutěží seděl na minutu. Ráno se řeklo, že poběžíme ve tři a taky to tak bylo. Ve tři jsme odstartovali. Což bylo skvělé, že jsme mohli vyrazit z hotelu na čas. To bylo dobré před druhým závodem, že jsme mohli maximum času regenerovat.
Co cesta? Přeci jenom Argentina je přes kus světa.
Cesta byla úmorná. Z Prahy jsme letěli do Amsterodamu, odtud do Brazílie do Sao Paula. Ze Sao Paulo do Buenos Aires a pak ještě šest hodin autobusem.
Jak poté proběhla aklimatizace?
Časový posun tam byl pět hodin, což mi žádný problém nedělalo. Akorát jsem si musel hlídat léky podle středoevropského času. Před lety jsem si to v Austrálii nepohlídal a bral jsem je podle času, který byl tam a dost mi to rozhodilo tělo. Letos ale žádný takový problém nebyl.
Jaké máte plány do zbytku sezony?
Teď by se chtěl v tréninku zaměřit zase na delší distance. To by mi pak mohlo pomoci na osmistovce, protože jsem se letos zaměřil hodně na silový trénink. A chtěl bych stihnout nějaké závody na pětce nebo desítce. A pak bych chtěl zkusit jít pětku za rok na evropských hrách ve Finsku.
Světové hry hostí kdo?
Jsou v Malaze ve Španělsku, takže tam to zase bude „maňana."
Zdroj: Boleslavský deník